ירושלים Den 3: Únava začíná, přednáška

V pondělí ráno jsem již věděl, kam jít, tak jsem si mohl přispat do pěti. Ve tři čtvrtě na šest jsme se sešli k nošení nářadí a od šesti se kopalo. Během dne na mě nějak přišla únava, tak mne Mareike usadila a dala mi rehydratační nápoj. Napřed jsem si říkal, že to není tak hrozný, jak o tom mluvili, ale ke konci jsem měnil názor: byla to nerozpustná sádrová omítka se žvýkačkou.

Na oběd jsem si v Mea Šearim koupil housku se sýrem a salátem a šel odpočívat. Odpočinku jsem se věnoval až do pěti, pak jsem vyrazil na přednášku. K večeři jsem si cestou koupil falafel (cizrnové karbanátky) se spoustou salátu v pitě.

Přednáška byla hodně daleko, v německé kolonii. Ta se pozná hlavně podle toho, že jsou v ní kontejnery na petlahve. Povídání měl Shimon, vysvětloval, jaké vykopávky zatím na hoře Sion probíhaly a ukazoval nám staré fotografie, na kterých byl jakýsi vytáhlý dlouhovlasý patnáctiletý mladík, prý on v sedmdesátých letech, když kopal s archeologem Broshim.

Na závěr jsme sektem s citronovým sorbetem zapili jeho knihu, kterou zrovna odevzdal do nakladatelství. Má to být něco převratného o Ježíšovi a archeologii a vyjde to v březnu. Tak jsem zvědav.

Ještě k tomu sektu se zmrzlinou: Co bych v cizině neokusil, že? Ale doma si to míchat nebudu. Mimochodem mezi účastníky byly opravdu zajímavé chutě. Třeba tuňák s marmeládou. Kdosi na to poznamenal: "Jíst se to dá, ale neplatil bych za to."