Katolíci nečtou bibli, tuhle jsem to zase četl, takže už to tak asi bude. A proč taky, od toho jsou přece protestanti. Katolíci se scházejí, sněmují, modlí růženec, ale o bibli nezavadí. A když už se o ní někdo z nich začne z čiré zvědavosti zajímat, je nejjistější zeptat se protestantů nebo otevřít jejich komentář (jsou ale i tací, kteří by zase toto nikdy neudělali, ač mezi biblisty katolickými a protestantskými nebývají žádné velké názorové rozdíly).
Někdy mám pocit, že horší než nečtení bible je právě tento stereotypní způsob myšlení a vyjadřování se. Proč se neříká: V naší farnosti, v našem společenství nečteme bibli. Nebo ještě lépe: Já nečtu bibli. Kdo jsou ti katolíci, co nečtou bibli? Řekneme, že to jsou ti, kteří chodí v neděli do kostela. A co tam asi dělají? Slyší čtyři biblické úryvky: jeden ze Starého zákona nebo Skutků apoštolů, jeden žalm (ten zpívají), jeden úryvek z novozákonních listů a jeden z evangelia. Museli bychom tedy být hodně imunní, aby to v nás nic nezanechalo. Že to není čtení bible? Ale právě co patří do bible se více méně definuje tím, co se používá při liturgii. To ale není všechno. Neustálé dotisky breviáře ukazují, že si nikdo nedokázal představit, že bude tato modlitba tak populární mezi laiky. Přitom je to modlitba složená ze žalmů a dalších biblických poetických textů - tzv. kantik. Nedokážu si představit příhodnější místo pro Písmo v životě člověka, než je modlitba a liturgie. A tvrdím, že mnoho lidí takto z Božího slova žije.
Pochopitelně ale, nestačí jen liturgie. Mešní čtení je potřeba slyšet v kontextu, což je trochu problém. Mezi navazujícími čteními jsou vynechávky. Starozákonní čtení se vybírají napřeskáčku tak, aby doplňovala evangelium. A co je asi nejhorší, když se teď dostanu na mši jeden den v týdnu, slyším každou šestou část z navazujících všednodenních čtení. Pokoncilní liturgie se nám snaží pomoci vnímat souvislosti, ale kdo chce mít z Božího slova užitek co největší, tomu nezbývá, než doma otevřít bibli a číst stránku za stránkou, ať už celé knihy (třeba Genesis, Jonáše, evangelia, Skutky, Galaťany), nebo některé "kompaktní" oddíly (Eliášův cyklus v 1 Král 17 - 2 Král 2; Písně o Hospodinově služebníkovi a o obnově Jeruzaléma Iz 49-66).
Myslím si ale, že právě to celá řada katolíků dělá. I v "duchovní literatuře" je dost návodů, jak si čtení uspořádat - tzv. lectio divina (napadají mne teď třeba Prameny světla od kardinála Špidlíka). Nečtou ovšem jen jednotlivci, ale i řada společenství a farností, hnutí. Také bychom neměli zapomínat na kněze, řeholníky a řeholnice. Tím nechci říci, že nemáme co vylepšit. Jen si myslím, že nemůžeme pořád koukat k sousedům, že je jejich trávník zelenější, aniž bychom se rozhlédli kolem sebe po našich vlastních "hřivnách" i po lidech, kteří bibli poctivě tiše čtou, nebo kteří se jí věnují odborně. Takže dost řečí, pěkně zavřete tohle okno ve Firefoxu či Opeře a dejte se do čtení! A ti línější ani nemusí zavírat :-) Ti, kteří nevědí, o jaké knize mluvím, si mohou pustit video s recenzí :-) Druhá část recenze je zde.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.