Proč se neujaly Mešní zpěvy?

Do nedělního svatomartinského rána mne a mou ženu probudila jako obvykle stanice Vltava. Některý z našich literárních historiků (myslím, že Martin C. Putna) na ní zrovna vzpomínal na projekt "Nových kancionálů" (tedy červených Mešních zpěvů), na kterém se také podílel. To, že pak katolický lid odmítl tyto hudebně i textově kvalitníjší písně zpívat a podržel si ty "staré" z devatenáctého století, prý "také o něčem svědčí."



Zajímavý názor, ale byl bych opatrnější při posuzování vkusu tolika lidí. Zavádění "červených zpěvníků" jsem zažil jako náctiletý v pražském kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích. Protože byl tento kostel po revoluci obnoven, všechno se pořizovalo nové. Koupily se tehdy jen Mešní zpěvy, žádné kancionály. My ministranti jsme prakticky nezpívali, byly to divné nové písničky, které jsme neznali.
Druhá vzpomínka je z Arcibiskupského gymnázia. Tam Mešní zpěvy propagoval hlavně student-varhaník Petr Křížek, námi mladšími studenty (a snad i sebou, to si již nepamatuji přesně) důvěrně přezdívaný Netvor.
Dnes už ho vidím jen dvakrát do roka na pravoslavné svátky ve zpravodajství ČT, neb vyměnil Mešní zpěvy za byzantskou liturgii. I ke svatému Vojtěchu se již koupily kancionály.
Zůstává tedy otázka, zda jsme odvrhli zpěvy dle odborníků hudebně i textově kvalitnější jen proto, že jsme lid tvrdé šíje, nebo zda se někde stala chyba.
První bych viděl v tom, že se Mešní zpěvy prosazovaly dost silou. Někteří úplně zavrhli kancionál a nutili ostatní zpívat jen tyto „nové“ písně, které nikdy neslyšeli. To samozřejmě vyvolalo protireakci. Asi by bylo mnohem lepší, kdyby se postupně rozšiřoval repertoár našich farností.
Zvláštním problémem jsou písně, které se vyskytují v obou zpěvnících, ale v každém trochu jinak. Konec konců podobné varianty máme i v bibli -- tam vznikly chybami či „vylepšeními“ při opisování. Od starověku se jich ale snažíme zbavit. Je otázka, zda do známých písní tyto varianty uměle zavádět.
Největším problémem je snad ale to, že písně z Mešních zpěvů ležely dlouhé roky "v šuplíku", zatímco kancionální písně se zpívaly. Takové rychlé obnovení přerušené tradice mi přijde nemožné. Je potřeba vycházet z toho, co je, ne co bychom chtěli. Je tedy potřeba nezavrhovat písně, které se zpívají (pokud nejsou heretické) a snažit se postupně navázat i na starší tradice.
Tyto starší písně se daly představit například za pomoci farních schól. Navíc by byl i tak potřeba čas, aby ukázal, které písně mohou dnešního člověka oslovit a které ne. To se nedá nalinkovat od zeleného stolu a předepsat pro každý den v roce píseň -- tak to nemůže fungovat.
Písně nepatří mezi oficiální mešní texty, spadají spíše do oblasti lidové zbožnosti. Je známým pravidlem liturgiky, že lidová zbožnost se nemá ani potírat, ani nařizovat, ale kultivovat. Na toto pravidlo nadšenci pro starou českou písňovou tradici asi zapomněli, což se jim (a asi i nám všem) bohužel vymstilo.