Zápisky doktoranda teologie

Misie v Japonsku

19. 12. 2007 20:22
Rubrika: Život v církvi | Štítky: misie
Minulý týden na naši olomouckou alma mater zavítal pan děkan z Prahy - prof. Ludvík Armbruster. Pozval ho na svůj seminář o misiích náš exděkan prof. Ambros, jeho spolubratr jezuita. A protože přednáška byla veřejná, šel jsem si také poslechnout člověka, který v Japonsku strávil většinu života.


Japonský film Ticho (Činmoku) režiséra Masahiro Šinoda vypráví o křesťanských misiích z pohledu Japonců

Vyprávění to bylo opravdu zajímavé: o japonském jazyce, historii, kultuře, myšlení.  Do Japonska se písmo dostalo z Číny v 6. století, má tedy delší dějiny a kulturu než my. Přitom ale až do 16. století nemělo žádný styk s Evropou. Proto si často nerozumíme.

Misije začaly sice slibně, ale potom přišlo najednou dvěstěpadesátileté pronásledování. Při něm prý zahynulo více křesťanů, než v pronásledováních starověkých. Zde ale bohužel stále nepozorujeme, že by krev mučedníků byla semenem křesťanů. Ač bylo pronásledování zrušeno a od konce 2. světové války je v Japonsku úplná náboženská svoboda, křesťanství se tu příliš nedaří (na rozdíl třeba od Jižní Koreje).

Japonec očekává od náboženství společnou cestu, na které se něco společného prožije a něco společně najde. My dáme Japonci katechismus, ve kterém jsou odpovědi na všechny otázky: na ty, které má, i na ty, které nemá. On má pak asi takovou radost, jako z vyplněné křížovky (slovy Polívky, asi jsem průměrný Japonec). Přitom symbol cesty je blízký i křesťanství. O křesťanech se ve Skutcích mluví jako o přívržencích nové cesty, strokřesťanský spis Didaché zase vybízí: máš před sebou dvě cesty, život a smrt, vyber si život!

Z našeho pohledu je většina Japonců ateisty - nežijí řádně ani svůj šintoismus. Oni to ale vidí jinak, součástí náboženství je i to, jak si vaří čaj, jak si ráno uklízejí, atd. Že by inspirace i pro nás?

V Japonsku dnes zažívají velký rozvoj různá nová náboženství. Podle sociologů prý ve velkoměstech nahrazují zázemí tradiční vesnice. My křesťané toho ale neumíme využít - evropané nedokáží, aby se s nimi cítil Japonec jako doma. Jsou sice japonští kněží - ti se ale učili tolik latinu a scholastiku, až buď utekli, nebo se z nich stali cizinci ve vlastní zemi.

"Římsko-katolická církev" je oxymoron - spojení nespojitelného. "Katolický" totiž znamená "celosvětový" (kata holén gén - po celé zemi). Na druhou stranu je tu omezení na Evropu, v ní jednu zemi, v ní jedno město... I naše nátura je odlišná od italské, co mají potom říkat Japonci?
Zobrazeno 1570×

Komentáře

cejsk

Díky a dovol mi opět s tebou souhlasit. Katolický a křesťanský přeci nerovná se evropský nebo dokonce latinský. Ani Ježíš nebyl Evropan, ale semita. Křesťanství vstoupilo do života všech civilizací a musí se učit jazyku a myšlení místa, kam přichází. To je ostatně původní odkaz jezuitských misií 16.století. Snad to dnes už chápeme

DominikO

No jezuiti na to tenkrát bohužel dojeli. Rád bych někde našel víc informací o tom, jaké jsou starosti a radosti křesťanů různě po světě - třeba jak se v Africe misionáři přetahují se šamany, co katolíci v Číně atd. Občas se objeví nějaká novinová zpráva, ale ta nemůže nahradit svědectví člověka, který v tom žije.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio