70. výročí úmrtí biblisty M.-J. Lagrange, služebníka Božího

Nedávno jsem si jako duchovní četbu vzal knihu Tomáše Petráčka: Marie-Joseph Lagrange: Bible a historická metoda. Dnes jsem s lítostí zjistil, že jsem propásl 70. výročí jeho úmrtí: 10. 3. 1938. Mrzí mne to o to více, že jako by na toto výročí otce moderní katolické biblistiky zapomněla celá naše církev. Proto bych ho tu chtěl krátce připomenout.

Vlastním jménem Albert-Marie-Henry Lagrange, původem z francouzského Bourg-en-Bress, téměř současník T. G. Masaryka (1855-1938). Vystudoval práva a seznámil se s prostředím francouzských intelektuálů. Ve třiadvaceti letech vstoupil k dominikánům (tento věk se již považoval za pozdní povolání). V roce 1882 ho představení poslali do Jeruzaléma vybudovat biblickou školu. Ačkoliv se mu zpočátku nechtělo tak daleko od evropských univerzit, poslechl.

Dále si dovolím citovat z předmluvy pana biskupa Duky ke zmiňované Petráčkově knize:

Papež Lev XIII povolal otce Lagrange k práci na encyklice Providentissimus Deus. K nejvýznačnějším dílům otce Lagrange kromě založení Jeruzalémské biblické školy patří časopis Revue Biblique (1892), který vychází doposud, dále edice Études biblique, významná a ve své době revoluční studie o historické metodě La methode historique, surtout propos de l 'Ancien Testament a první ovoce této metody: komentář ke knize Genesis. Po nedobrovolném odmlčení a návratu do Francie pokračuje Lagrange ve svých komentářích k evangeliím a Pavlovým listům.
Život a dílo otce Lagrange spadá do těžkého období pontifikátu papeže sv. Pia X., kdy církev zápasí s proudy modernismu. Tento zápas má také své oběti, mezi něž patřil i otec Lagrange. Korespondence mezi magistrem řádu otcem Cormierem a Lagrangem je podkladem pro argumentaci komise beatifikačného procesu o jeho heroické poslušnosti. Byla to až encyklika Pia XII. Divino afflante Spiritu z roku 1943 a konstituce o Božím zjevení II. vatikánského koncilu Dei Verbum, které plně rehabilitovaly jak metodu, tak dílo otce Lagrange.

M.-J. Lagrange tedy značně pomohl vyvést katolickou exegezi z ghetta. Umožnil jí vstoupit do dialogu s ostatními biblisty i dalšími vzdělanými lidmi, zároveň ale zachoval to, co je katolické exegezi vlastní. Přitom musel snést řadu dosti těžkých útoků z vlastních řad.

Proces blahořečení zahájil papež Jan Pavel II roku 1990 (podle německé wikipedie o dva roky dříve, tak nevím).