Zápisky doktoranda teologie

Jaroslav Achab Haidler: Od písmen hebrejské abecedy k poselství náhrobních nápis

28. 3. 2008 21:55
Rubrika: Život v církvi | Štítky: hebrejština , židovství

Dnes měl po delší době v Olomouci přednášku Jaroslav Achab Haidler, což je událost, kterou jsem si nemohl nechat ujít. Pro ty, kteří ho neznají: je to ředitel činoherního studia v Ústí nad Labem a velký nadšenec pro židovské hřbitovy. Opisuje, fotí a překládá staré náhrobky a výsledky zpřístupňuje na www.chewra.com. Pokud ale nemáte IE, vůbec tam neklikejte, neb vás to nikam nepustí. Verze pro lepší prohlížeče (Firefox, Opera, Safari, Konqueror...) prostě neexistuje. Na internetu jsem už našel i zoufalé výkřiky webových evangelizátorů, kteří se snažili přimět Achaba k odstranění těchto nedostatků. Ono to nějak není technicky možné a asi nebyli připraveni na jeho úžasný styl komunikace.

Ale zpět k přednášce. Tentokrát se nekonal ani výklad o hebrejských písmenkách, jak je malují kluci v ješivě, ani úvod do kabaly. Prostě a jednoduše nám ukázal nějaké fotografie hrobů z Mikulova a dalších míst, vysvětlil, co je na nich, a popovídal o nápisech. Neustále se vrací k tomu, že smrt patří k životu a že úcta k mrtvým a péče o jejich pozůstatky humanizují člověka. Při tom jsme se ale dozvěděli spoustu anekdot i leccos ze židovské tradice.

Právě v tu chvíli si vždycky říkám, jak málo známe tu svou. Z otců jsem přečetl jen pár zlomků a nijak se k tomu nevracím. Vlastně se používají jako ozdoba do kázání, jako argument do sporu, případně jako předmět bádání. Už jste se ale setkali s někým, kdo by vám vyprávěl, že u Origena objevil zajímavej špek? Nebo vám se zářícíma očima líčil geniální myšlenku Jeronýma? Tak takhle mluví Achab o židovské tradici a to mu závidím. Ono je to nadšení ale nakažlivý. Když Achab mluví, jediný, kdo může spát, je jeho pes (tedy spíš tele). Zato ale hlasitě chrápe!

Než si ale někam půjdete Achaba poslechnout, vězte, že ne každému sedne. Je herec, mluví velice expresivně, ale když mluví o náhrobcích či Talmudu, jako divadlo to rozhodně nemíní. Přitom bere vážně i křesťanství a Nový zákon, takže koho zajímá dialog mezi křesťanstvím a židovstvím, rozhodně se vyplatí na Achaba zajít. Ostatně si můžete napřed poslechnout jeho sváteční slovo.

A pro ty trpělivé za odměnu vtip: Víte, proč židé nosí na hroby kamínky? Lepší květiny zaživa a kameny na hrob, než opačně.

Zobrazeno 5375×

Komentáře

hama-tetartos

Teď jste trefil hřebíček na hlavičku; to je to, co teologům chybí. Já jsem s nadšením četl sv. Augustina, třeba to jak kradl hrušky je prostě skvělé, a vůbec celá Vyznání jsou výtečným dílem, pak mám rád Tertuliána (jestli ho taky berete -- většina od něj jsou "špeky,") sv. Justina (apologie jak má být), sv. Jana Chrysostoma (dneska by ho zavřeli za domnělý antisemitismus, to, co psal on, si už nikdo nedovolí), atd. Otcové jsou vedle Písma sv. to nejdůležitější. Moderní kritické metody a vlastně i scholastická filosofie jsou takové doplňky (místy dost destruktivní) k Otcům. Zahoďte Petráčky, Lagrange a Zapletaly, obraťte se k Otcům! ;)

DominikO

Jo kdybych znal otce tak jako Lagrange, tak si pískám :-) Ale škoda, že jste mi to nenapsal dřív, včera jsem si na toho Zapletala při zkoušce z dějin exegeze nemohl vzpomenout...

hama-tetartos

Nu, o Zapletalovi má Petráček taky jednu knížku. Zapletal se zabýval hlavně SZ: Pentateuchem a Kazatelem (o kterém tvrdil, že to není Kazatel, "přeložil" to "elegantně" jako Qohelet a upřel ho Šalamounovi. Stále tatáž písnička.) Mimochodem, znáte tyto stránky?: http://www.thelatinlibrary.com/christian.html

DominikO

První odkaz znám, louskal jsem už na něm něco z Augustinových Confessiones. Jinak mě zajímají spíš výklady na Písmo, třeba se ale na toho Jana Damašského někdy taky kouknu.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio