Teologické texty č. 1: Jako v zrcadle

První letošní vydání Teologických textů má poněkud záhadné téma: Jako v zrcadle. Jeho obsah ukazuje, že bylo patrně zvoleno proto, aby zastřešilo velice různorodé články.

Hned první z nich ale opravdu stojí za přečtení: Karel Skalický, Homilie velkého stylu o Ježíši z Nazareta. Autor se v ní zamýšlí nad knihou Josepha Ratzingera / papeže Benedikta XVI Ježíš Nazaretský. Krátce se zmiňuje o diskutovaném problému, zda je autorem teolog či papež, originálně se věnuje otázce literárního druhu tohoto textu nebo Ratzingerovým východiskům. Dojde i na kritiku, která se týká především nezahrnutí některých, podle autora důležitých, argumentů. V závěru oceňuje "prosycenost moudrostí církevních otců", zato mu chybí zohlednění scholastiky. Jen připomenu, že ve Studia theologica již vyšla recenze biblisty prof. Ladislava Tichého.

Další studii jistě ocení příznivci fundamentální teologie a Hanse Waldenfelse (třeba Cejsk): Heino Sonnemans, Bůh a nic, Perspektivy kontextové teologie v díle Hanse Waldenfelse. Jedná se překlad textu z oslavy sedmdesátých narozeni tohoto teologa.

Využití filosofie v teologii je samozřejmostí. Mikuláš Lobkowicz se ale zamýšlí nad tím, jak by to šlo i opačně: "Proč by se měl filosof zajímat o teologii (a také o její spiritualitu), Poznámky k jednomu spletitému vztahu". Autor v tomto prvním díle probírá především historii součinnosti obou disciplín, nezbývá tedy než si na pointu počkat do příště. Z oblasti filosofie je i další, přeložená studie: Jean-Luc Marion, "Formáulní příčina nekonečna". Nekonečnu se věnuje i Evžen Kindler, "Může přírodovědec přemýšlet o nekonečnu?" Příspěvek Karla Sládka, "Východiska pro (nejen) křesťanskou mystiku" si klade za cíl "nastínit východiska pro specifickou cestu mystiky, a to s partikulárním zájmem o křesťanskou mystiku." Sekularismus je téma mnohokrát přetřásané, Tomáš Tatranský ale zmiňuje i "Výzvy post-sekulární filosofie". Václav Umlauf, jezuita vyučující v Mnichově, popisuje "Teologický obrat ve francouzské filosofii". Jako celkem aktuální se jeví název příspěvku Klause Müllera: "Nový ateismus? Stará klišé, agresivní tóny, zdravé provokace". A diskusi s ateismem se věnuje i poslední článek Róberta Sarky, "Úsvit novej apologetiky a prirodzenej teológie? McGrathova odpoveď Dawkinsonovi".

Teologické texty ale nejsou jen články. Z ostatních textů mě zaujala zpráva Vojtěcha Novotného o nově založeném Centru dějin české teologie, nebo zpráva Ctirada Václava Pospíšila o změně v encyklice Evangelium vitae. Ta se týká otázky osudu nenarozených dětí. Abych se přiznal, nejprve jsem měl pocit, že Vatikán chce zase vyjít vstříc zastáncům limbu puerorum. Pak se mi to ale rozleželo, jedná se snad spíš o uznání hranic vlastního poznání, o upuštění snahy všemu rozumět a mít Boha naprosto zmapovaného. A to může teologii jen prospět.