Zápisky doktoranda teologie

Betlémská neviňátka a Herodův hrob

28. 12. 2008 8:09
Rubrika: Písmo svaté | Štítky: Herodes
Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.

Povraždění betlémských neviňátek

Tato krátká zpráva z evangelia podle Matouše (Mt 2,16) dala v liturgickém roku vzniknout památce betlémských neviňátek, mučedníků (letos ji "přebíjí" svátek Svaté rodiny). Leckoho asi napadne, jak můžeme vůbec o Vánocích číst něco tak drastického?

Jak vždy je i zde důležité rozlišovat historickou událost a poselství příběhu. Tento masakr se (doufejme) nikdy nestal - odporují mu totiž jiné zprávy. Podle Lukášova evangelia vzali naopak Josef s Marií své dítě 8 dní po narození do jeruzalémského chrám představit je Bohu (Lk 2,21).

Ať už to ale s betlémskými dětmi bylo jakkoliv, vyprávění o zázračné záchraně malého Ježíše ukazuje na jeho budoucí důležité poslání. I český svatý Vojtěch podle legendy Bruna z Querfurtu (Život svatého Vojtěch) jako nemluvně málem zemřel na neznámou břišní nemoc. Jedná se o celkem obecný literární motiv. Příběh o záchraně malého Ježíše je ale "vymodelován" podle podobného příběhu z Mojžíšova dětství (Ex 2,1-10). Oba jsou jako jediní ze svých vrstevníků zachráněni, aby pak mohli zachránit celý národ či celé lidstvo.

Prorok Jeremiáš

Matoušovo vyprávění pokračuje:

Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:

Hlas v Ráma je slyšet,
pláč a veliký nářek;
Ráchel oplakává své děti
a nedá se utěšit,
protože jich není.

Citace z Jeremiáše 31,15 zní dost bezútěšně, ale u proroka najdeme další pokračování (což jistě Matouš i jeho čtenáři věděli):

Toto praví Hospodin:
"Přestaň plakat a ronit slzy, vždyť tu je mzda za to, co jsi vykonala,
je výrok Hospodinův,
však oni se vrátí z nepřátelské země.
Je naděje pro tvé potomstvo,
je výrok Hospodinův.
Synové se vrátí na své území."


Tato slova patřila Izraeli v Babylonské vyhnanství. Ráchel byla milovaná manželka Jákoba/Izraele a zde symbolizuje opuštěný domov vyhnanců. Proroctví jim dává naději na návrat, Matouš, i když už toto místo necituje, jej mohl chápat jako slib příchodu Božího království, který naplnil Ježíš Kristus.

Vraťme se ale k Herodovi, přesněji Herodovi Velkému. Pokud je pravda, že žádná nemluvňata nevraždil, mohlo by se zdát, že jej zde Matouš nespravedlivě očerňuje. Jenže Matouš si tohoto hrdinu nevybral náhodou. Herodes byl sice král, který si musel nejprve dobýt své království, postavil v něm řadu nádherných staveb, ale ke konci života začal být chorobně podezřívavý, nechal popravit mimo jiné svou ženu Mariamme a syny Aristobula IV a Antipatera III. Nakonec, aby si zajistil, že lidé budou pojeho smrti truchlit, a ne slavit, nařídil, aby po jeho skonání povraždili muže shromážděné na závodišti v Jerichu.

Herodův hrob

Josephus Flavius zaznamenal, že byl Herodes pohřben na (částečně) umělém kopci s pevností jménem Herodion, asi 12 km jižně od Jeruzaléma. Tam ale dnes žádné mausoleum nestojí. Od sedmdesátých let zde proto řada archeologů hledala jeho pozůstatky.

Až asi před rokem a půl (7. 5. 2007) ohlásil archeolog Ehud Netzer, že pozůstatky hrobu našel nad vchodem do tunelu asi v polovině kopce. Netzer nález popisuje: "To, co jsme tu našli rozházené okolo, jsou architektonické fragmenty, které nám umožňují rekonstruovat monument 25 m vysoký, velmi elegantní, jaký odpovídá Herodovu vkusu i statusu."

Mausoleum patrně zničili židé při povstání v roce 66. Herodovy kosti se na jeho místě sice nenašly, patřila mu ale asi červená zdobená rakev - která byla ještě ve starověku rozbita na kousky. Asi si na ní vylili zlost povstalci, kteří za Židovského povstání drželi Herodium. Vzhledem k Herodově pověsti se jim není co divit. Nedávno byly objeveny i dva bílé sarkofagy, které mohly patřit Herodovým synům, případně jeho ženě Maltace. Ty se dochovaly celé.

Na Herodionu se ovšem nenašly jen pohřební památky. Dalším zajímavým nálezem byly fresky v lóži divadla. Roi Porat, Netzerův asistent, nález popisuje:

"V Herodově lóži v auditoriu objevili pracovníci fresky zobrazující okna otevřená do namalované krajiny, a jedna z nich ukazuje cosi, co vypadá jako jihoitalská farma."

Ráchel Chachy-Laureys, Netzerova spolupracovnice, vysvětluje souvislosti nálezu následovně: "Na blízkém východě, pokud víme, dosud nebyl nalezen takovýto typ malby, až teď." A dodává: "Normálně byste v židovském umění nenamalovali takovéto scény, jako jsou ty se zvířaty. Styl je tak podobný tomu, co známe z Itálie, že se opravdu zdá, jako by přicestoval tým, aby toto udělal."

Počítačovou rekonstrukci 25 m vysokého mauzolea, pohledy na fresky a sarkofágy můžete vidět na videu a v článku National Geographic. a v článcích na (HaAretz (další článek) a  Arutz7. Spoustu toho také najdete na Bibleplaces.

Zobrazeno 1690×

Komentáře

LukášD

Ahoj, Niku, překvapuje mě, jak snadno zpochybňuješ slova Písma: "Tento masakr se (doufejme) nikdy nestal.."

DominikO

Ahoj Lukáši, to víš, nevylučuju to, ale ani to nepovažuju za moc pravděpodobné. Zprávy o narození u Matouše a Lukáše se dají dost obtížně spojit do jednoho příběhu a zde je myslím důvod se domnívat, že je to "jen" legenda. Ale jiný názor nikomu neberu :-)

LukášD

Díky za odpověď. A v čem vidíš onu neslučitelnost obou zpráv?

DominikO

Podle Matouše se zdá, že Josef s Marií žili v Betlémě, což někteří Biblisté považují za pravděpodobnější, než cestu na sčítání lidu (Lk). U Matouše chtěl Herodes zabít právě narozeného krále, u Lukáše svatá rodina bez obav navštíví Jeruzalém, dítě pak roste a sílí až do dvanácti let, o žádném ohrožení se nemluví. Chápu to jako dvě rozdílné tradice, které v liturgickém roce trochu uměle (i když pochopitelně) spojujeme dohromady.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio