CBQ 70/4: Protest proti Bohu v Žalmech & obchod s otroky

Člověk mívá někdy touhu vzbouřit se proti Bohu a "říci mu do očí, co si o něm myslí." To je v bibli vyjádřeno nejen u Joba, ale také třeba v žalmu 44. Dalit Rom Shiloni rozebírá linii vzpoury tohoto žalmu ve svém článku "Psalm 44: The Powers of Protest" ("Žalm 44: Síla protestu"). Ukazuje, že tento žalm je (spolu s Pláčem) představitelem "neortodoxní" linie v protikladu k linii "ortodoxní" hlásající, že Bůh odplácí vždy spravedlivě. Žalm 44 si dokonce dovolí vyčítat Bohu, že nedodržuje smlouvu a že jedná nespravedlivě. Bůh se najednou stává větším nepřítelem, než lidé. Tento protest ale není v rozporu se "základní vírou v Boha"!

Téma cizinců je dnes při otevírání všech možných hranic velice aktuální. Nancy Nam-Hoon Tan si ve svém článku "Where Is Foreign Wisdom to Be Found in Septuagint Proverbs? ("Kde je možné najít cizí moudrost v Septuagintě v knize Přísloví") všímá toho, jak překladatel knihy Přísloví do řečtiny měnil význam hebrejského originálu. V řeckém textu se podle jeho porozumění již nemluví o cizích (neizraelských) ženách znázorňujících cizí moudrost, ale o špatných ženách patřících jiným mužům. Podle autora článku tak musel buď překladatel nesprávně rozumět hebrejskému originálu, nebo ho pochopil dobře, ale nemohl jeho význam ve své situaci v diaspoře přijmout.

I v tomto čísle CBQ se dočkáme feministické exegeze, a to právě ve třetím příspěvku. Catherine Brown Tkacz se věnuje "inovativnímu křesťanskému uznání starozákonních žen jako předobrazů Krista". Nový zákon podle této autorky považuje za Kristovy předobrazy například Zuzanu (Dan 13) nebo Jiftachovu dceru (Soud 11). Autorka se ve svém článku "Esther, Jesus, and Psalm 22" ("Ester, Ježíš a žalm 22") ptá, proč tomu tak není i s Ester. Odpověď nachází ve skutečnosti, že pověšení Hamana podle tradice nebylo obvěšením, ale ukřižováním, což vyloučilo křesťanské použití motivu. Co se žalmu 22 týče, ten křesťané spojují s utrpením Krista, zatímco Židé právě s Ester. Autorka proto uzavírá, že právě toto spojení mohlo (a vlastně stále může) vést křesťany k pohledu na Ester jako předobraz Krista.

Garwood P. Anderson se věnuje krásnému tématu Ježíšových podobenství u Lukáše. Jeho článek "Seeking and Saving What Might Have Been Lost: Luke's Restoration of an Enigmatic Parable Tradition" ("Hledání a zachraňování toho, co mohlo být ztraceno: Lukášova obnova záhadné tradice podobenství") vychází z otázky, čím jsou Ježíšova podobenství u Lukáše typická. Je zřejmé, že evangelista zpracovával své předlohy dosti "aktivně", což mu ale umožnilo i vypořádat se s takovými příběhy, které snad znali i ostatní evangelisté, ale neodvážili se je použít. Lukáš tak díky svým odvážným zásahům do textu pro nás zachoval i tuto tradici.

Janovské spisy obsahují dva způsoby mluvení o vzkříšení a soudu. Podle jednoho již nastal soud, a kdo věří v Krista, již má život (hlavně v Janově evangeliu). Podle druhého vzkříšení a soud přijdou na konci věků (hlavně 1. list Janův). V evangeliu v 15. kapitole ale nacházíme místo, kde jsou oba tyto modely postaveny vedle sebe. Jsou různé možnosti, jak tomu rozumět, Tim O'Donnell se ve svém článku přiklání k tomu, že oba modely musíme chápat jako navzájem se doplňující. Článek proto nese název "Complementary Eschatologies in John 5:19-30" ("Doplňující se eschatologie [pl.] v Jan 5,19-30"). Autor článek uzavírá: "Posluchači jsou postaveni před jasný výběr: buď život konkrétně žitý v lásce, radosti a blízkosti Kristu - život ve své plnosti - nebo bezprostřední odsouzení k duchovní smrti a temnotě. Tím, že uvádí realizovanou a apokalyptickou eschatologii jako doplňující se, může řeč v 5,19-30 zachovat všechnu naléhavost a úplnost Kristova sebezjevení v současnosti, a přitom to vše uchovat v napětí s definitivností budoucího vzkříšení a soudu."

Otroctví je i v dnešním světě velkým problémem, nicméně to nás právě může svádět k nesprávnému pohledu na starověké otroctví. V tehdejší společnosti mohly obstát jen větší rodinné jednotky, říkalo se jim "dům", jejichž hlavou byl otec, který řídil velkou domácnost příbuzenstva a otroků. Pavel dokonce říká, že se nedospělý dědic se v ničem neliší od otroka (Gal 4,1)! Zato ale obchod s otroky a okázalost projevující se množstvím sloužících byly odsuzovány. Tématu otroctví se v článku "Roman Slave Trade and the Critique of Babylon in Revelation 18" ("Římský trh s otroky a kritika Babylonu ve Zjevení 18")  Craig R. Koester. Nejprve ukazuje, jak Zjevení různě posuzuje vítězství, bohatství a otroctví: Beránek vítězí záchranou, jeho protivníci škoděním. Nový Jeruzalém je ozdobený šperky, Babylon se opíjí v luxusu. Jan a křesťané jsou otroci Boha (patří do jeho "domu"), zato Babylon i maloasijští pohané vydělávají na obchodu s otroky. V druhé kapitole autor článku srovnává informace ve Zjevení s vyobrazeními na náhrobním kameni typického otrokáře. Konečně ve třetí se věnuje otrokářství v Efesu, Thyatirách a Sardech, tedy městech, do kterých bylo Zjevení mimo jiné posláno.