Zápisky doktoranda teologie

Peter Brown: Autorita a posvátné: Aspekty christianizace římského světa

Nebývá sice zvykem recenzovat knihy několik let staré, ale práce Petra Browna, Autorita a posvátné: Aspekty christianizace římského světa za to rozhodně stojí. Na toto malé dílko jsem narazil, když jsem hledal knihu o apoštolu Petrovi od amerických katolických a protestantských biblistů, na které se podílel i jmenovec Raymond E. Brown. Autorita a posvátné je souborem tří přednášek, které autor pronesl v listopadu 1993 na Cambridgeské univerzitě.


První přednáška nese název "Christianizace: příběhy a procesy". Autor v ní předkládá dvě koncepce christianizace konce starověku. Jedna, podle které slavilo křesťanství triumfální vítězství nad pohanstvím, vítězství, které bylo vlastně vybojováno již povýšením Krista na kříž, ale nyní se konečně projevilo. Jenže lidé, kteří po Konstantinovi přijali křesťanství, přijali Krista jako další sílu do svého světa plného duchů a mocností. Křest jim nebránil v tom, aby dodržovali i staré obyčeje a slavnosti, i když už výslovně nezmiňovali bohy a hlavně se vyhýbali obětem. A to vede k druhé koncepci christianizace, se kterou přišel Augustin, který poukazoval na úpadek církve pozdního starověku. Nicméně církevní historici se přiklonili ke koncepci první a psali své dějiny jako oslavu na mohutné vítězství Krista nad pohanskými bohy.

Druhá přednáška je nazvána "Meze nesnášenlivosti". Autor se v ní ptá, jak velká nesnášenlivost tehdy mezi náboženstvími panovala. Víme, že byla teoreticky proklamovaná ve spisech pohanů i křesťanů a že na obou stranách (podle toho, kdo byl u moci), docházelo k ostrým výpadům proti odpůrcům, ničení svatých míst a bránění náboženským obřadům. Brown se domnívá, že to, čemu dnes říkáme tolerance, byla výstřední záliba hrstky filosofů, a to ještě jen tehdy, pokud se to hodilo. To, co brzdilo nesnašenlivost, byla snaha vládnoucích tříd udržet vzájemnou zdvořilost a solidaritu a udržet se tak u moci. Navíc náboženské otázky nebyly to nejdůležitější, přednost měly vždy peníze. Daně v provinciích byly vyšponovány až na samou hranici a nikdo se nehodlal pouštět do náboženských sporů za cenu, že nespokojenost místních přeroste v povstání a odmítnutí placení daní.

Třetí přednáška do těchto úvah zasazuje tzv. svaté muže, tedy všechny mnichy, poustevníky a stylity, za kterými proudili zástupy prosebníků o pomoc, přímluvu a uzdravení. Nese název "Arbitři posvátného: křesťanský svatý muž v době pozdního starověku". Podle Browna sehráli tito můži v christianizaci důležitou úlohu. Pohané se totiž odmítali vzdát svých zvyků jen proto, že jim to nařídil nový místodržitel (ti si stejně vždy chodili jen mastit kapsu). Zato před takovýmto svatým mužem, který to s posvátnem uměl, bylo jednodušší kapitulovat a zachovat si tvář. Konec konců, nový bůh zvítězil a ti staří se asi urazili a stáhli do nebe. Tito svatí mužové dokázali dělat jakési prostředníky mezi světem nebeským a pozemským. Přitom se pohybovali stále ve stejném duchovním světě, jako v místě byl před příchodem křesťanství. Od svých protivníků jsou téměř k nerozeznání až na to, že oni hájí křesťanství. I takto pomohli propojit křesťanství se starými místními tradicemi, udělali je přijatelné pro lid a vytořili tak z něj na několik let do příchodu islámu skutečné univerzální náboženství Evropy a Blízkého východu.

Kniha Petra Browna  je psána americkým stylem, takže je čtivá, ale ne každému musí záplava příkladů a nadnesených tvrzení sednout. Autor si nebere servítky a neprojevuje příliš uctivosti ani k církevním představitelům starověku, ani k svatým mužům. Nejedná se ale o prostoduché zesměšňování, jaké známe z českého prostředí. Nemusíme se vším souhlasit, ale pokud autorovi nasloucháme, může nám pomoci najít čistší pohled na počátky křesťanství a počátky naší křesťanské kultury.

Zobrazeno 1331×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio