Marek Vácha: Manželská láska z perspektivy biologie a teologie

Marek Orko Vácha nyní letí jak na signálech, tak i mezi olomouckými katolíky. A protože jsem od něj ještě nic nečetl, vydali jsme se včera s Katkou na jeho přednášku "Manželská láska z pohledu biologie a teologie". Musím na úvod hned říci, že byla o něčem jiném, než jsem čekal. Ale to vůbec nevadilo.

 

My dva na lávkách v Horní Vidími 

Nejprve k mým očekáváním: myslel jsem, že uslyším něco o tom, jak si někteří lidé voní a nevoní (o feromonech), o hormonech lásky, které způsobují, že zamilovanost, ač krásná, je vpodstatě chemický proces, který po několika letech odezní. Pak něco o různých studiích na manželech a zakončení a la profesor Matějček, že mezi manželi musí v době zamilovanosti vzniknout hluboké přátelství, jinak až chemie odezní, nastane průšvih.

Tak to byla moje očekávání. Vyjádřeno pojmy biblistů, čekal jsem spíše synchronní pohled. Vácha ale hned začal diachronně - přes dějiny. Od nejstarších uměleckých artefaktů k skutečnosti lidské lásky, která by nás měla uvádět v úžas: Vznikl člověk ve chvíli, když začal nezištně milovat? Po tomto antropologicko-etickém úvodu následovala teologická část. Pořád jsem se těšil na tu biologii, protože teologii poslouchám pořád, ale musím říci, že i tato část byla velice dobrá: živé vyprávění, začínající od výroků Písma o vztahu muže a ženy, přes otce (slovy dogmatiků naslouchání víry: auditus fidei) po Tomáše a další (promýšlení víry: intellectus fidei). A protože manželství je svátost, nechyběl ani Rahner a jeho teze o Prasvátosti Kristu a Základní svátosti církvi. Na to pak navázala Kunetkova teologie manželství.

No a konečně jsme se dostali k té biologii, takže několik myšlenek:

 

• Vzpřímením člověka se jednak zkomplikoval porod, ale také se začala rodit embria, takže otázka, kdy už je plod hotovým člověkem, je mimo, protože se nehotový i narodí.

 

• Nepodařilo se dosud vymyslet test, ve kterém by půlroční dítě bylo lepší než půlroční šimpanz.

 

• Člověk ve své historii vystřídal několik druhů soužití, proto se nedá říci, že by přirozená byla monogamie, ale ani polygamie. Už vůbec ale přírodovědci nemohou říkat, co je dobré - oni konstatují skutečnost, co by mělo být řeší etika. A protože jsme "propuštěnci přírody", můžeme se svobodně rozhodovat, tedy i pro monogamii a věrnost, protože víme, že je to dobré.

Trochu mi uniklo, čím byl k předchozímu připojen závěr: pojednání o evoluci v hračkářském průmyslu. Panenka Barbie, Micky Mouse i další postavičky prošly vývojem (zmenšování nosu, zvětšení očí a tváře - to, co považují všechny kultury za krásné). Tento vývoj měl probíhat Darwinovsky: lidé vybírali, co se jim líbilo, a designéři tyto rysy posilovali. Následoval dotaz, oceněný jako nejvtipnější, zda to odpovídá Darwinovi, nebo spíše inteligentnímu designu. Přiznám se, že nevím, co je to inteligentní design, jen že to nemají přírodovědci rádi. Takže pokud o tom něco víte, můžete se o to podělit pod článkem :-)

 

---

Přes délku příspěvku jsem samozřejmě přednášku nevyčerpal, každému ji doporučuju a pokud vás nad tímto textem napadly nějaké otázky, můžete je po přednášce položit - dotazů k věci není nikdy dost ;-)