Ve středu se žádné zvláštní nálezy nekonaly. Po obědě a sprše nás čekal společný výlet. Sraz jsme měli u Dung gate (překlady jsem našel různé: Brána Hnojná, Hnojová, Chlévská či podle arabského názvu Marocká - vyberte si dle libosti). Při čekání jsem si všimnul staršího pána v černém obleku s natrženou košilí. Napřed jsem si říkal, že ti ortodoxní na sebe nedbají... Ale pak mi došlo, že ten den se konala výměna živých zajatců a mrtvých těl, přičemž se ukázalo, že dva izraelští vojáci (Ehud Goldwasser a Eldad Regev), unesení před dvěma lety, jsou mrtví. Ten pán se patrně vracel z modlitby za mrtvé u Západní zdi, ke které Dung gate vede. Ale zpět k výletu. Nejprve jsme sešli Davidovým městem do údolí Kedron. Tam jsme navštívili rybník Siloe, ze kterého je k vidění jeden stupňovitý břeh.
Pak jsme pokračovali do údolí Hinnom, kde jsme obešli starověké hroby. Je potřeba dávat trochu pozor, protože kromě historiků a archeologů toto místo přitahuje i narkomany a bezdomovce. Proto jsou ve většině hrobů mříže.
Nakoukli jsme do několika hrobů a vystoupili až k řecko-ortodoxnímu klášteru, který je sice pevně zavřený, ale prý se tam návštěva domluvit dá. To ovšem nebyl náš případ. Viděli jsme proto jen "odkryté" hrobové jeskyně a hrob svaté Tekly.
Potom jsme obešli klášter a podívali se na zbytky starověké klenuté stavby neznámého účelu. Myslím, že ve filmu Ben Hur v ní pobývají malomocní. K tomu se ale ještě dostaneme.
Nakonec jsme totiž přišli k hrobu, který byl bez mříží. Muselo se vlézt do díry v zemi, která vedla do jedné komory. V jejích zdech byly niky pro ukládání těl. Po roce se z nich vybraly ostatky a uložily do osuária a niku bylo možné znovu použít. Vše bylo samozřejmě prázdné, protože zde nejprve řádili zloději a potom vše prozkoumali archeologové. To už dnes není možné, hroby jsou v Izraeli tabu.
Jedna nika byla prokopána do menší místnosti, která pokračovala dolu do větší. V ní bylo opět několik nik. Jedna z nich prý byla stále uzavřená, když tento hrob prozkoumávali archeologové. To mohlo znamenat dvě věci: buď byl dotyčný pohřben krátce před zničením Jeruzaléma v roce 70 a proto nebyl nikdo, kdo by jeho ostatky přesunul do osuária, nebo měl nějakou děsivou chorobu. Jak ukázaly lékařské testy, správná je druhá možnost. A tou nemocí byla lepra. Tím je dokázáno, že se na blízký východ nedostala až ve středověku (jak se o tom uvažovalo), ale již ve starověku.
Když výlet zkončil, začalo se již smrákat, a tak jsme se vydali hledat něco k večeři. V německé čtvrti jsme našli italskou restauraci Masaryk. Pohled na jídelní lístek mne ujistil, že je míněn opravdu náš první prezident, ale také, že zde večeřet nebudeme.
Našli jsme si radši italskou pizzerii, která byla opravdu výborná. Méně příjemné již byly řeči u večeře jednoho kolegy z Texasu, že Mexičani jsou hloupí, líní, nenávidí nás (Američany) a chtějí Texas opět připojit k Mexiku... Inu, nevěděl jsem, zda se smát či plakat.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.